Po uzávěrce Zpravodaje se v sobotu 19. září uskutečnila tematická exkurze Za krásami Libereckého kraje. Tentokrát naše kroky vedly do České Lípy. Organizátorkou a průvodkyní byla PaedDr. Jaroslava Šiftová, jejíž odborný výklad je vždy zárukou nevšedního zážitku. Exkurze se mohla uskutečnit také díky finanční podpoře Města Jablonného v Podještědí, za kterou patří poděkování jménem všech účastníků.

V průběhu letních prázdnin se mohli zájemci přihlašovat u předsedy Společnosti a přihlásilo se celkem 22 účastníků. Původně zvažovanou cestu vlakem jsme nahradili dopravou osobními automobily. Mezi členy se podařilo zajistit pět vozidel, a tak se v sobotu ráno na parkovišti sešli řidiči Hana Janďurová, Tamara a Jiří Ottovi a Jaroslav Slabý, kteří nabrali spolucestující. Dr. Šiftová přibrala další účastníky cestou a celá skupina se vydala do České Lípy. Po příjezdu nás čekalo nemilé překvapení. V okolí vodního hradu Lipý totiž právě probíhala jiná společenská akce a najít volné parkovací místo nebylo jednoduché. Nakonec se však vše podařilo vyřešit a všech 22 účastníků se sešlo před Centrem textilního tisku. Naším prvním cílem byl vodní hrad Lipý. Prohlédli jsme si celý areál včetně gotických sklepů a muzejních expozic. Velký zájem vzbudila zejména působivá 3D prezentace, která ukázala, jak se hrad v průběhu staletí proměňoval od středověké pevnosti až po pozdější zámeckou podobu. Po skončení prohlídky nám Dr. Šiftová doplnila některé zajímavosti z historie hradu a společně jsme se přesunuli k takzvanému Červenému domu. Také zde jsme se dozvěděli řadu informací o jeho minulosti a významu pro město. Poté následoval společný oběd v restauraci Union. Přestože došlo k mírnému narušení původního itineráře, nikomu z přítomných tato změna nevadila.

Odpoledne patřilo procházce historickým centrem města. Prošli jsme místa, kde kdysi stály městské brány a hradby, zastavili se u kostela sv. Kříže, Jiráskova divadla i bývalé šatlavy. Na hlavním náměstí jsme obdivovali historické domy a jejich domovní znamení, morový sloup Nejsvětější Trojice i budovu radnice. Výklad byl jako vždy obohacen o řadu zajímavých souvislostí a drobných příběhů, které historii města přibližovaly velmi živým způsobem. Další zastavení nás zavedlo na náměstí Osvobození k bazilice Všech svatých a bývalému augustiniánskému klášteru. Kvůli probíhajícímu festivalu Lípa Musica jsme se sice nedostali dovnitř baziliky, ale ani tak jsme nebyli ochuzeni o poutavé vyprávění o historii chrámu a klášterního areálu. Následovala návštěva muzea, konkrétně ambitů s kaplí Lorety. "Naše Jára" zde poutavým způsobem přiblížila nejen historii loretánské kaple, ale i stavební vývoj a význam celého klášterního areálu. Všichni jsme si prohlédli Loretu i rozlehlé ambity a tím završili oficiální program exkurze. Někteří účastníci následně využili platné vstupenky k návštěvě dalších muzejních expozic.

Počasí nám po celý den přálo a exkurze proběhla ve velmi příjemné atmosféře. Velké poděkování patří především Dr. Jaroslavě Šiftové za pečlivou přípravu a fundovaný výklad. Poděkování si zaslouží také řidiči, kteří zajistili dopravu účastníků, i všichni členové a příznivci Společnosti, kteří se exkurze zúčastnili a přispěli k jejímu zdárnému průběhu. Za finanční podporu děkujeme Městu Jablonné v Podještědí.

Tematické exkurze již tradičně patří k oblíbeným aktivitám Společnosti. Umožňují nám poznávat kulturně-historické dědictví regionu v širších souvislostech a společně s dalšími akcemi SPHM vytvářet prostor pro setkávání lidí se společným zájmem o historii. Exkurze do České Lípy to potvrdila.

160. výročí Sboru dobrovolných hasičů v Jablonném v Podještědí

Tak zněl název říjnové besedy, která připadla na pondělí 12. října. Besedu jsem připravoval ve spolupráci s členy SDH. Díky nim jsme se netradičně sešli v 17 hodin v prostorách hasičské zbrojnice. Zde jsem v 17 hodin přivítal přítomné posluchače, kterých se sešlo celkem 15. Dorazili rovněž 4 členové SDH: Julius Farkaš, Petr Marcina, David Volenský a starosta SDH Radek Pecinovský.

Na úvod nás zástupkyně Agentury ochrany přírody a krajiny ČR pozvala na dvě zajímavé akce. První se konala hned v úterý. Druhá se uskuteční ve čtvrtek 5. listopadu v kině Máj v Doksech. Půjde o přednáškový večer u příležitosti 50 let trvání chráněných krajinných oblastí Kokořínsko, Máchův kraj a Lužické hory, kdy proběhne několik zajímavých přednášek.

Poté jsem se ujal slova a přítomné seznámil se stošedesátiletou historií hasičů v Jablonném, která se začala psát 25. února 1865. Základem mi byly brožurky vydané tehdejším kronikářem Václavem Fleglem k 130. a 135. výročí SDH v Jablonném, nejstarší historii sepsala Renata Černá a dále pak zápisy z kronik a výroční zprávy. Obecnou historii vývoje jsem čerpal z různých serverů věnující se požární ochraně a z webových stránek jednotlivých hasičských sborů. K dispozici jsem měl i požární řád císaře Josefa II. z roku 1785. I když se podkladů podařilo sehnat celkem dost, sestavit plnohodnotnou historii je celkem oříšek. Obě brožurky vycházely ze vzpomínek pamětníků a nyní se zjistilo, že lidská paměť není dokonalá a nacházely se chyby.

Vyprávění jsem začal stručným přiblížením boje s ohněm a přešel do šedesátých let 19. století, kdy vznikají první hasičské sbory (1850- Zákupy, 1861 – Liberec, 1864 Velvary). Pokračoval jsem ve vyprávění, jak se sbor rozrůstal a jak se měnila technika. Z toho důvodu si členové přáli vybudovat novou hasičskou zbrojnici. Tyto plány přerušil vznik Protektorátu Čechy a Morava a druhá světová válka. Krátce po skončení války byl sbor hasičů znovu obnoven. Zaměřil jsem se i na rok 1953, kdy zákon č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně zavedl označení požárníci namísto tradičního označení hasiči. Členové sboru se účastnili nejen zásahů, cvičení, školení a soutěží, věnovali se také mládeži a stali se nedílnou součástí života města. Zmínil jsem řadu jmen a připomenul některé významné zásahy a akce. Svépomocí byla obnovována původní hasičská zbrojnice. V průběhu let se hasiči setkávali s novými chemickými hořlavinami, a proto se školí a seznamují s novou technikou, dýchacími přístroji a s likvidací ekologických havárií. V 90. letech byla navázána mezinárodní spolupráce s hasičskými sbory v sousedním Německu a Polsku. Významným rokem se stal rok 1994, kdy se hasiči dočkali konečně nové zbrojnice, ve které jsme si mohli dlouhou historii sboru připomenout.

Vstup do 21. století zastihl naše hasiče jako sebevědomou a respektovanou organizaci, která navazovala na více než sto čtyřicet let nepřetržité tradice. Za uplynulá desetiletí prošel sbor cestou od věder, ručních stříkaček a jednoduchého vybavení až k moderní technice a odpovědnosti za ochranu obyvatel celého města. Nové tisíciletí přineslo nové výzvy. Proměňoval se systém požární ochrany, rostly nároky na odbornou přípravu členů, modernizovalo se vybavení i zásahová technika. Přesto zůstávaly zachovány hodnoty, na nichž byl sbor vybudován: dobrovolnost, obětavost, kázeň a připravenost pomoci druhým.

Vedle zásahové činnosti nadále zaujímala důležité místo také práce s mládeží. Hasiči spolupracovali s místními školkami a školami. Velký význam získávala také spolupráce s okolními sbory a partnerskými organizacemi v zahraničí (Ojbin, Lückendorf, Bad Bibra, Ruzsovce). Tyto přátelské vztahy navázané po roce 1989 přispívaly nejen k výměně zkušeností, ale také k šíření dobrého jména města i za hranicemi republiky. Stejně jako v předchozích desetiletích se hasiči aktivně podíleli na společenském životě města. Pálení čarodějnic, peklo při Putování za pohádkou, hasičská fontána při Loučení s létem, nadílka Mikuláše s čerty je pouhý zlomek jejich činnosti. Zajišťují dozor při společenských (plesy), sportovních (Malevil, Běh kolem Lemberka) i jiných kulturních akcích a obecně se účastní společenského života našeho města. Stejně jako jejich předchůdci zůstávají důležitou součástí místní komunity.

Každý rok přinášel nové příběhy služby, práce a obětavosti. Každý zásah, každé cvičení, každá brigáda či soutěž představují další kamínek do bohaté a rozsáhlé historie sboru. Historie, kterou nevytvářely pouze významné zásahy, cvičení, údržba techniky a udělená ocenění, ale především stovky a stovky obyčejných hodin věnovaných potřebám druhých.

Po mém stručném seznámení s historií sboru odpovídali přítomní členové SDH na dotazy posluchačů a přiblížili nám mnohé ze své práce i z odborné stránky. Seznámili nás s cestou od oznámení požáru až po samotný zásah. Mohli jsme si prohlédnout čestná uznání, poháry ze soutěží i historické prapory. Velký úspěch měly historické fotografie ze sbírek SDH, nad kterými přítomní strávili spoustu času. Ne všechny fotografie byly datované a minimum s identifikací členů. Proto se člen naší Společnosti, pan Petr Pazdera, domluvil na digitalizaci fotografií. Nadále se budeme snažit získat další a další doplňující informace a ještě více zdokumentovat historii hasičského sboru v Jablonném, která si to rozhodně zaslouží. Stručnou historii SDH Jablonné připojuji za článkem.

Čas nám letěl doslova jako voda a teprve po 19 hodině jsme se pomalu rozcházeli. Poslední "opozdilci" byli ještě svědky vyhlášení požárního poplachu a výjezdu profesionální jednotky k dopravní nehodě. Děkuji touto cestou všem účastníkům besedy a především našim hasičům, kteří nám umožnili sejít se přímo v hasičské zbrojnici.

Příští schůzka se uskuteční v pondělí 9. listopadu. Společně s Lenkou Novákovou navštívíme kouzelný lázeňský trojúhelník. Společně přiblížíme jejich historii, léčivé prameny, lázeňskou architekturu i význam pro české kulturní dědictví. Všichni zájemci jsou co nejsrdečněji zváni.

Sbor dobrovolných hasičů v Jablonném v Podještědí

Rok 2025 se zapsal do historie našeho města významným jubileem. Sbor dobrovolných hasičů v Jablonném v Podještědí oslavil 160 let své existence, tedy 160 let služby veřejnosti, ochrany lidských životů a majetku i aktivní účasti na společenském životě města.

Historie sboru se začala psát 25. února 1865. V šedesátých letech 19. století vyzvala rakouská centrální organizace Deutsche Turnerschaft tělovýchovné spolky k zakládání místních hasičských oddílů. Místní hasičský oddíl založila pětice významných občanů města: sekretář Karl Hausschild, továrník Wilhelm Gürtler, učitel Wilhelm Moidl, prodejce novin Franz Schmidt a obchodník s tkalcovským zbožím Wenzel Koch. Tehdejší výzbroj tvořila především vědra, žebříky a později ruční tlaková stříkačka.

Již v prvních desetiletích své existence si sbor získal významné postavení ve městě. Dle výtahu ze statistického výkazu o hasičství v obvodu župní jednoty hasičů v Jablonném k 1.1.1887 zahrnovala tato župa 13 hasičských sborů se 1126 činnými členy. Župním hasičským starostou byl Antonín Lehmann. Podle tohoto výkazu byl hasičský sbor v Jablonném založen 1865 a měl 178 činných členů. V Kněžicích byl sbor založen r. 1881 a měl 35 členů, v Heřmanicích r. 1869 se 100 členy, v Markvarticích 1882 a měl 72 členů, v Petrovicích 1874 se 47 členy, v Postřelné r. 1867 se 65 členy.

Na přelomu 19. a 20. století získali hasiči parní stříkačku a v roce 1928 modernější motorovou stříkačku Flader-Pfeil. Ve třicátých letech disponoval sbor již 152 aktivními členy, sanitními vozy a dokonce i dětským hasičským oddílem. Od počátků si členové přáli vybudovat novou zbojnici, neboť ta původní poblíž náměstí nevyhovovala.

Druhá světová válka přerušila řadu plánů a aktivit, včetně výstavby nové zbrojnice. Hasičské sbory se musely přizpůsobit nařízením Třetí říše. Byly upraveny všechny dosavadní vyhlášky, zajištěna technika a nově ustanovena protipožární policie. Roku 1942 došlo ke sloučení místních částí Markvartice, Láden a Česká Ves s Jablonným. Hasiči tak získali nejen další členy, ale i hasební techniku. Pět ručních a čtyři motorové stříkačky, hadice, dvě auta a jeden posuvný žebřík. Jako náčelníci až do roku 1945 střídavě fungovali: Franz Schmidt – obchodník se střižním zbožím, Anton Böhm – obchodník s tkalcovským zbožím, Franz Göttlich – klempíř, Wenzel Voit – truhlářský mistr, Max Rusitschka – učitel a okresní náčelník dobrovolných hasičů, Ernst Bürger a Johann Schubert – kapelník.

Po skončení války byla hasičská činnost rychle obnovena. Již v září 1945 vznikl nový český sbor. Prvním starostou byl zvolen lékárník Beneš, velitelem se stal František Heinrich a jeho zástupcem Karel Hora. Ve výboru působili Antonín Flanderka, Ladislav Horyna, František Koten, Karel Polák a Vilém Žádník. Mezi zakládajícími členy byli například Oldřich Borůvka, Bohuslav Formánek, Jindřich Forejt, Josef Morch, Josef Pluhař nebo Vladimír Šubrt.

Do hasičských sborů se od počátků hlásily i ženy. Ve většině případů šlo o manželky členů. Ženy vykonávaly převážně funkci samaritánek. Vyjížděly však i k požárům a pomáhaly nejen při eventuálních úrazech, ale i s rozhazováním hadic. Prvními členkami-samaritánkami HS byly: Libuše Adamová, Věra Baťková, Milada Horová, Anežka Pflegerová, Růžena Pluhařová, Květa Prskavcová, Božena Šubrtová pod vedením vedoucí Jaroslavy Ducháčkové.

Poválečné začátky byly velmi skromné. Hasiči měli k dispozici pouze základní vybavení, původní zbrojnici a k požárům vyjížděli na zapůjčených nákladních automobilech p. Štípka a Josefa Hořáka. Ti měli povinnost své nákladní auto pro stříkačku a mužstvo přistavit ihned po vyhlášení poplachu. Přesto dokázali zajistit požární ochranu města a postupně budovat moderní organizaci. Významnou postavou tohoto období byl zejména Karel Hora, který své zkušenosti profesionálního hasiče využil při výcviku nových členů. Současně se mu roku 1946 podařilo výměnou za automatický žebřík získat "ze známosti" od libereckého útvaru nové čerpadlo PPS-8 DKV a nákladní auto Praga. Velkým mezníkem bylo pořízení prvního vlastního motorového vozidla Mercedes v roce 1947. O rok později zasahovali hasiči při požáru katakomb baziliky sv. Vavřince. Díky rychlému zásahu a nasazení dýchací techniky se podařilo zabránit rozšíření požáru a zachránit cenné historické památky. Dodnes patří tento zásah k významným v historii sboru.

Velké změny přinesl rok 1953 - především zákon č. 35/1953 Sb., o státním požárním dozoru a požární ochraně. Podle nového zákona byl hasič nahrazen požárníkem a tradiční oslovení bratře a sestro nahrazeno soudruhem a soudružkou. Sbor se i přes tyto změny významně podílel také na rozvoji požárního sportu. V padesátých letech dosahovala družstva mužů, žen i mládeže výborných výsledků. Největší úspěch zaznamenalo ženské družstvo vedené Marií Houžvicovou, které v roce 1954 obsadilo čtvrté místo v celostátní soutěži na pražském Strahově. Za svoji činnost získal sbor řadu ocenění včetně nejvyšších svazových vyznamenání a čestného praporu uděleného v roce 1968.

Vedle zásahové činnosti byli hasiči vždy nedílnou součástí života města. Organizovali kulturní akce, pracovali s mládeží, podíleli se na údržbě veřejných prostranství a pomáhali při mimořádných událostech. Svépomocí obnovovali původní hasičskou zbrojnici. Zasahovali při povodních, ekologických haváriích i rozsáhlých lesních požárech. K nejnáročnějším událostem patřil rozsáhlý lesní požár ve vojenském prostoru Ralsko v roce 1990.

Významným mezníkem novodobé historie se stalo otevření nové požární zbrojnice v Lidické ulici dne 1. února 1994. Na slavnostním otevření se podílel tehdejší starosta sboru Miloslav Pecinovský spolu s řadou dalších hasičů, kteří se zasloužili o vznik moderního zázemí. Zbrojnice dodnes slouží dobrovolným i profesionálním hasičům a významně přispívá k bezpečnosti regionu.

Do nového tisíciletí vstupoval sbor jako respektovaná a stabilní organizace. Rozvíjela se spolupráce se sbory v Německu a Polsku, pokračovala práce s mládeží i modernizace techniky. Významným krokem bylo pořízení nového zásahového vozidla Scania v roce 2012, které výrazně zvýšilo akceschopnost jednotky.

V současnosti stojí v čele sboru starosta Radek Pecinovský, jeho náměstek Petr Pluhař a velitel jednotky Josef Pluhař. Spolu s dalšími členy výboru navazují na práci generací svých předchůdců a pokračují v tradici služby veřejnosti a pomoci druhým.

Při pohledu na uplynulých 160 let je zřejmé, jak výrazně se změnila technika, vybavení i podmínky služby. To nejdůležitější však zůstává stále stejné. Ochota pomoci, obětavost, soudržnost a odpovědnost vůči druhým. Právě díky těmto hodnotám patří dobrovolní hasiči již více než jedno a půl století k nejvýznamnějším spolkům a organizacím našeho města.

Poděkování patří všem generacím našich hasičů, kteří tuto tradici vytvářeli, udržovali a předávají ji dál.

                                                                                                                                                       Za společnost Jaroslav Slabý