Společnost přátel historie města v měsíci lednu

       První letošní schůzka se uskutečnila v pondělí 13. ledna. I přes velmi nevlídné počasí, kdy nás potrápila nejen sněhová kalamita i s námrazou, ale i nemoci, zaplnilo zasedací síň MěÚ v Jablonném celkem 20 posluchačů. Nemoc skolila i mě, a proto jsem se nemohl akce účastnit. Přítomné přivítala Hanka Janďurová, která obstarala i prezenční listinu. Za fotky děkuji paní Evě Drábové.

       Po svátečním odpočinku bylo na programu trochu pohybu a na ten je "profík" Lenka Nováková, která se letošní první schůzky ráda ujala. Většinou Lenka putuje pěšky, ale ráda sedne i na kolo a opře se do pedálů, což bylo i v tomto případě. Proto jsme v 17 hodin nasedli na kola a zabrali do pedálů. Lenka byla velmi hodná a vybrala nám dokonalou trasu podél Dunaje, takže nic náročného. Někdy potrápilo i počasí, které bylo velmi proměnlivé.

       Začátek byl v Pasově, kam se Lenka dopravila autem a cílem byla Vídeň. Pasov je malebné historické město ležící na soutoku tří řek (Ilz, Dunaj a Inn) u hranic s Rakouskem. Jeho historie sahá až do starověku ke Keltům. Traduje se, že od pasovských biskupů přijali křest moravští Mojmírovci. Procházela tudy Zlatá stezka spojující českou kotlinu s Podunajím. Představili jsme si nejvýznamnější památky města a pokračovali směr Linz. Linec je třetím největším městem Rakouska a je hlavním městem spolkové země Horní Rakousy. I zde došlo na významné památky: Alte Dom (Stará katedrála), kostel sv. Ignáce či katedrála Neposkvrněného Početí Panny Marie s kapacitou 20 000 osob, která se řadí k největším kostelům v Rakousku.

       Nedaleko se nachází městys Mauthausen, další důležité místo na Solné stezce. Zdejší hrad Pragstein si v letech 1491-1506 nechal postavit Ladislav z Prahy zv. Prager. Nedaleko se nachází nechvalně proslulý největší komplex pracovního tábora Mauthausen-Gusen se čtyřmi hlavními a více než 50 pobočnými tábory. Součástí byl i kamenolom na žulu, kde vězni po 186 schodech nosili do vyčerpání žulové bloky. Přesný počet obětí není znám a odhaduje se na více než 150 000 osob. Právě sem byli posíláni političtí vězni z Protektorátu. Zemřel zde např. písničkář Karel Hašler, prof. Jan Vážný či 18letý syn prezidenta Ludvíka Svobody. Po atentátu na R. Heydricha zde bylo 24. října 1942 popraveno 263 spolupracovníků a příbuzných parašutistů. Táborem prošla i řada dalších osobností např. kardinál Štěpán Trochta či Antonín Zápotocký.

       Po připomínce této neblahé doby jsme se opřeli do pedálů a vyrazili obdivovat jiné skvosty: zámek Dornach či zámek Greinburg, který se řadí k nejstarším obytným hradům v Rakousku a dodnes patří vévodskému rodu Sasko-Coburg-Gotha. V loňském roce jsme si na přednáškách připomínaly šlechtické rody a nezapomnělo se ani na rod Habsburský a Habsbursko-Lotrinský. Lenka toto připomněla i při svém vyprávění. Na zámku Persenbeug se 17. srpna 1887 narodil poslední rakouský císař a český král Karel I. Zámek Artstetten je pro změnu v majetku rodiny arcivévody Františka Ferdinanda d´Este. Nachází se zde hrobka, kde je pohřben arcivévoda s manželkou Žofií. Jejich náhrobek zdobí nápis "Svázáni svazkem manželství, spojeni stejným osudem". Již tu byl Melk město sloužící ve středověku jako sídlo Babenberků. Roku 1089 předává Leopold Babenberský hrad benediktinům, kteří jej přestavěli na klášter a řadí se k největším komplexům sakrálních staveb v Rakousku a dodnes tvoří dominantu města. Melk se označuje jako vstupní brána do údolí Wachau – památka Světového dědictví UNESCO, které patří k nejvíce navštěvovaným turistickým oblastem Rakouska. Příznivé klima umožňuje pěstování révy (Veltlínské zelené, Ryzlink rýnský) a meruněk, které mají chráněné označení původu. Nachází se zde množství historickým památek: klášter Melk, zámek a klášter Schonbuhel, zřícenina hradu Aggstein či Durnstein, kde byl vězněn anglický král Richard I., Lví srdce, klášter Göttweig, zámky Schallaburg a Mautern – bývalá rezidence pasovských biskupů a památka UNESCO. Putování tímto zajímavým údolím zakončilo městečko Krems, které známe díky kremžké horčici. Přes Tulln a Klosterneuburg jsme dojeli až do Vídně. Samotná Vídeň by vydala na několik samostatných přednášek, a proto jsme se omezili na nejvýznamnější pamětihodnosti hlavního města: katedrála sv. Štěpána, kostel sv. Petra, rezidence Habsburků Hofburg s 17 nádvořími a 16 křídly, Parlament, Burgtheater, radnice, Schonbrunn či komplex Horního a Dolního Belvederu.

       Cesta zabrala 8 dní a ujeli jsme 410 km. Díky Lence jsme ji však zvládli za hodinku a půl. Své poutavé vyprávění doplnila bohatou obrazovou prezentací. Za svůj výkon, nejen v sedle, si Lenka vysloužila potlesk. Domů jsme se rozcházeli plni nových dojmů a poznatků.

Na základě podkladů od Lenky Novákové zpracoval Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci únoru

       Únorovou schůzkou, která připadla na pondělí 10. 2., jsme zahájili cyklus volného povídání o Jablonném s Renatou Černou, ve kterém si projdeme dějiny našeho města a jeho všednodennosti od roku 1900. Očekávali jsme zájem, ale účast nás překvapila. Díky ochotě zaměstnanců MěÚ a paní tajemnice se nám podařilo přinášet další židle. Celková účast byla 54 posluchačů. Dorazila řada hostů včetně zástupců SPHM Chrastava Jany Záhurancové a Zdeňka Šimka. Děkuji paní Záhurancové za fotografie z přednášky.

       Po přivítání jsme povstáním a minutou ticha vzpomněli na naší dlouholetou členku Evu Javorkovou, která nás v lednu opustila. Poté jsem již předal slovo kastelánce SZ Lemberk Renatě Černé.

      Renata svým povídáním nepřímo navázala na listopadovou přednášku Jaroslavy Šiftové "Vánoční patrocinia Libereckého kraje" a zahájila adventním a vánočním časem. V domácnostech se peklo jednoduché cukroví, sušenky, vánočky i štoly. Na náměstí se konaly vánoční trhy i pro trhovce z okolí. Uprostřed stál vánoční strom z městského lesa a v kostele se stavěl betlém, který zde můžeme dodnes obdivovat. Štědrý večer byl stále ve znamení půstu. Podávala se bramborová či kroupová polévka a ryba na modro či na černo. V chudších rodinách herinkový salát s párkem nebo klobásou. Po večeři se zpívali koledy a lidé se scházeli na náměstí u vánočního stromu. Po troubení trubačů z věže se odcházelo do kostela na půlnoční, při které se v závěru zpívala Tichá noc. Konec roku byl slaven bujaře a vesele. Po návštěvě kostela se večer scházela rodina a jídlo bylo obdobné jako na Boží hod. Koncem 19. století již ve městě existovala řada spolků, a tak se často Silvestr slavil v rámci jednotlivých spolků. Nový rok byl vítán práskáním bičem či cinkáním příborů. Stejně jako dnes i tehdy všichni čekali, co další rok přinese.

       Tímto úvodem si Renata hezky připravila půdu pro další vyprávění, neboť přelom století byl velmi bouřlivý a nikdo nemohl tušit, co se bude dít. Technický, společenský i správní pokrok byl opravdu velký. Renata zmínila zánik vrchnostenské správy roku 1850 a vznik politického a soudního okresu Jablonné. Sídlem úřadu byla historizující budova na dnešním Dominikánském náměstí (dnes DPS), kde kromě okresního úřadu sídlila pošta a četnictvo. Ve dvoře se nacházela šatlava a stáje pro koně a dostavníky pošty. Pokračovala výčtem, co vše se ve městě nacházelo a fungovalo. Katolická farnost sídlila od josefínských reforem v budově bývalého kláštera. Ve městě působil i evangelický sbor, který našel útočiště na zámku Nový Falkenburk. Zámek však roku 1900 zakoupil továrník Liebig a sbor se odstěhoval. Díky nadacím byl roku 1902 vystavěn Křížový kostel na České Vsi, kde sbor našel své útočiště. Dále zde byla měšťanská škola, nemocnice Františka Josefa, městský špitál, pivovar, koželužna, cihelna, družstevní mlýn, 7 menších textilních továren a jedna větší mechanizovaná tkalcovna, elektrárna, okresní záložna a další. Roku 1904 založili manželé Lorenzcovi chudobinec. Dnešní Alšova ulice se po nich jmenovala Lorenzstrasse. S rozvojem spolkové činnosti vznikají i spolkové budovy jako byla např. střelnice (sokolovna) či tělocvična turnerů - thurnhale (dnešní společenský dům). Rozvoj cestovního ruchu a průmyslu se ještě zvýšil díky železniční trati z Teplic do Liberce. Z města se stala brána do Lužických hor. Turisté mohli využít ubytování např. v hotelích přímo na náměstí u Bílého lva, Slunce či Adler nebo v Dlouhé ulici hotelu Pošta či hotelu Habsburk u nádraží (později Hvězda). Zmínila i obchody a živnosti, které se nacházeli takřka v každém domě. Roku 1901 vzniká nedaleko nádraží první zahradnictví, které zakládá Hermann Jírů. Renata zmínila i prvního řidiče v Jablonném, byl jím od roku 1904 Dr. Bitterlich či přelet vzducholodi Sachsen nad městem roku 1913.

       Další část vyprávění se týkala blahoslavení paní Zdislavy roku 1907 a velkolepé pouti koncem května roku 1908, které se účastnilo více než 6000 poutníků. Současně byla připomenuta i rekonstrukce kostela sv. Vavřince, která probíhala v letech 1901-1914. 15. června 1914 byla dokončena kupole kostela s novou měděnou krytinou. Pár dní poté 28. 7. 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Původně plánovaná trestná výprava se rozhořela do celosvětového konfliktu - 1. sv. války. Během války měla nová měděná kupole několikrát na mále a jen zásluhou sbírky kovu a "obětování" zvonů nebyla zrekvírována. První světové válce byla věnována poslední část vyprávění. Opomenut nezůstal ani zajatecký tábor zřízený nedaleko města, který fungoval i po skončení války.

       Při poutavém vyprávění, doprovázeném bohatou obrazovou prezentací čas běžel doslova jako voda. Rozcházeli jsme se až po 19 hodině. Renata sklidila zasloužený potlesk.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci březnu

       Druhá část volného povídání o Jablonném s Renatou Černou se uskutečnila v pondělí 10. března 2025. Opět nás překvapila hojná účast. Zasedací síň zaplnilo 44 posluchačů. Naše akce jsou přístupné všem zájemcům bez ohledu na členství. O tom se mohli přítomní hosté přesvědčit. Dorazila i naše starší sestřička Společnost přátel historie města Chrastavy zastoupená Janou Zahurancovou a Jiřím Šimkem. Paní Janě Zahurancové děkuji za pořízení fotodokumentace. Chrastavští přivezli několik výtisků Chrastavských listů, včetně mimořádného vydání věnovaného historii a vývoji znaku a vlajky Chrastavy. Toto číslo je k dispozici v tištěné i elektronické verzi u SPHM Chrastava.

       První část povídání ukončila Renata 1. sv. válkou, která se do dějin města zapsala především zřízením zajateckého tábora. Na své vyprávění plynule navázala vyhlášením Republiky Československé. Tuto skutečnost nelibě neslo německé obyvatelstvo, které se chtělo připojit k vzniklému Německému Rakousku. Renata popsala situaci a vznik provincie Deutschböhmen 20. října 1918. Nastalou situaci vyřešil až zásah čs. vojska v prosinci 1918. Jablonné bylo obsazeno 15. 12. a následující den byl obsazen Liberec jako hlavní město provincie Deutschböhmen. Ač se situace vyřešila, klid nenastal. Němci cítili křivdu, neboť se stali menšinou v nově vzniklém státě. Na několika místech došlo ke konfliktům, které místy skončili krveprolitím.

       Pokračovala rokem 1919, který přinesl měnovou reformu či první obecní volby. Starostou Jablonného se stal Vinzenz Kraus (na obrázku). V tomto roce se do Jablonného dostala ukrajinská brigáda, která unikla během ruské občanské války z obklíčení na území ČSR. Vojáci byli ubytováni v bývalém zajateckém táboře, důstojníci si našli ubytování u místních obyvatel. Ukrajinci zde nebyli jako zajatci a mohli se volně pohybovat. Ve městě slavili své tradiční svátky, pořádali kulturní akce i sportovní utkání a mezi místními byli oblíbeni. Dvacátá léta přinesla uklidnění národnostní situace, obnovují se dodávky uhlí, podniky a závody začínají obnovovat svou činnost a výrobky se začínají vyvážet i na zahraniční trhy. Zmíněna byla i ekologická katastrofa, kdy byly lesy napadeny bekyní mniškou. Nastalo masivní kácení lesů, ze kterého profitovala místní vodní a parní pila Josefa Elsnera, která zaměstnávala na 80 lidí. Město získává novou elektrifikaci, budují se chodníky a silnice. Vzniká nová výstavba v ulici Komenského, jsou zakoupeny lázně, opraven městský špitál i další památky. Dochází k čilému společenskému životu. Připomenuto bylo svěcení zvonů roku 1922, budování pomníku padlým z 1. sv. války, velkolepé oslavy 1000 let trvalého osídlení roku 1926, budování Krausovi kašny na náměstí či oslavy 200 výročí vysvěcení kostela. Pro porovnání připomněla Renata hospodářskou krizi v Německu a vysoký kurz marky ke koruně. Poté se věnovala školství a spolkové činnosti.

       Prosperitu a rozvoj náhle ukončil krach na newyorské burze 24. 10. 1929, který se u nás projevil roku 1930 nárůstem nezaměstnanosti, ukončením exportu na zahraniční trhy či velkým poklesem mezd. V Jablonném na náměstí se konají stávky, hladové pochody, prohlubuje se politická krize. Na oblibě získávají levicové strany. Renata přiblížila i situaci ve městě, kdy si i přes tuto hospodářskou a osobní krizi někteří občané snaží vzájemně vypomáhat. Díky tomu ve městě vznikají vilové čtvrtě např. dnešní Alšova a Smetanova ulice. Následně přiblížila nárůst politické moci Sudetoněmecké strany Konráda Henleina, který využil hospodářské krize, během níž Jablonné dvakrát navštívil, i původní nespokojenosti Němců z roku 1918 a snažil se vztahy mezi Čechy a Němci rozeštvat. Své vyprávění zakončila Mnichovskou dohodou, obsazováním odtrženého pohraničí a triumfální jízdou Adolfa Hitlera severními Čechami 6. října 1938.

       Stejně jako při prvním vyprávění doprovodila Renata svůj výklad bohatou obrazovou prezentací ze života ve městě. Zajímavé byly snímky z pobytu Ukrajinců, oslav 1000. výročí, církevních slavností či z pohnutých událostí roku 1938 včetně cesty Adolfa Hitlera. Za skvělou přípravu sklidila Renata zasloužený potlesk.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci dubnu

       Jarní schůzka se uskutečnila za krásného slunečného počasí v pondělí 14. dubna. Zasedací síň MěÚ zaplnilo postupně 43 posluchačů. Potěšilo nás, že přišlo i spousta hostů a přijeli i zástupci SPHM Chrastava Jana Zahurancová (velký dík za fotografie) a Jiří Šimek. Na programu bylo další vyprávění kastelánky Renaty Černé o historii našeho města.

       Po přivítání dostala slovo naše čestná členka Jaroslava Šiftová, která nám představila připravovanou tematickou exkurzi za dalšími krásami Libereckého kraje. Jejím cílem bude Jilemnice s kostelem sv. Vavřince, Krkonošským muzeem, zámkem, Zvědavou uličkou a Vejrychovými domy a Horní Branná se zámkem, harrachovskou hrobkou, kostelem sv. Mikuláše a Plátenickými domy. Termín zájezdu sobota 20. září 2025. Bližší informace přineseme v příštím Zpravodaji města.

       Následně se slova ujala Renata Černá a pokračovala ve svém vyprávění, které na březnové schůzce ukončila podpisem Mnichovské dohody. Za prudkého deště v neděli 9. října 1938 vstoupily do vyzdobeného Jablonného za vyzvánění zvonů jednotky Wehrmachtu a Freikorpsu. Německým obyvatelstvem byli vítání jako "osvoboditelé" květinami a pečivem. U radnice je přivítal starosta města Friedrich Sirach V odpoledních hodinách odjela motorizovaná jednotka na Mimoň a ve městě zůstaly pouze pěší divize. Večer se uskutečnil pochodňový průvod a na věži pivovaru se rozsvítila svastika. Oslavy pokračovaly i v pondělí. Dopoledne byla sloužena mše, pracující měli volno, obchody zůstaly uzavřeny a děti dostaly týdenní prázdniny. Drobné oslavy probíhali i celý nadcházející týden. Teprve poté se život ve městě postupně začal vracet do normálního stavu. Obnovena byla i železniční doprava. Češi při opouštění obsazeného pohraničí totiž odvezli celé vlakové soupravy. Provoz na železnici zajišťovaly tudíž německé dráhy. Do města přijel i "bavorský vlak" s humanitární pomocí čehož se okamžitě propagandisticky využito. Polní kuchyně se z tohoto vlaku přemístila na náměstí, kde byl lidem rozdáván zeleninový eintopf. Postupně se domů začali vracet i mobilizovaní záložáci, kteří přinášeli informace z vnitrozemí i navrátilci, kteří utekli před čs. mobilizací do Německa.

       Ve vyprávění pokračovala dalšími událostmi všedních dní. Došlo k výměně čs. koruny na říšské marky v poměru 1 Kč : 12 ŘM. Zaváděny byly důchody, sociální dávky a další výhody, které doposud platily pouze v Německu. Občané ze Sudet nově našli práci v továrnách v Žitavě, Drážďanech apod. Pro pracující byly pod organizací "Radostí k síle" nově zavedeny podnikové rekreace a pro děti ozdravné pobyty u Baltského moře. V listopadu 1938 byla pod hlavičkou organizace Národní socialistická lidová pomoc poprvé zavedena tzv. zimní pomoc. Všechny tyto "dobročinné" akce byly povinné a hromadně organizované. Odrazilo se to i na Vánocích. Tradiční vánoční trhy se ve městě již nekonaly. Naopak 10 autobusů odjelo na trhy do Žitavy. Církevní ráz svátků začal mizet a nastoupil kult Vůdce, který vytlačil původní zvyky i tradice. Zaváděny byly nejrůznější sbírky: potravin, cenností, ošacení a peněz. Od podzimu do jara se konají obchůzky s kasičkami. Občané byli vyzýváni k úsporám. Zavedeny byly tzv. eintopfové neděle, kdy si každá domácnost měla udělat v neděli místo masového jídla pouze zeleninový eintopf a ušetřené peníze věnovat na sbírky. Došlo také k reorganizaci státní správy - politický okres Německé Jablonné byl nahrazen venkovským okresem Německé Jablonné, který kromě soudního okresu Jablonné a Cvikov, nově spravoval i soudní okres Mimoň. Na poli samosprávy došlo také k reorganizaci – místní zastupitelstvo bylo zrušeno, zůstala jen městská rada. Pro občany starší 18 let byla nově zavedena občanská daň a na muže se začala vztahovat branná povinnost. Nově byly založeny spolky jako Hitlerova mládež, Svaz německých dívek, Německá omladina a další.

       Díky finančnímu vypořádání mezi Sudety a Československem se město zbavilo svého předválečného dluhu. Do vedení města, okresu i nově vzniklých organizací se dostávají proškolení odborníci z Říše. Ve městě tak chybí volné prostory na kanceláře, byty i přijatelná infrastruktura. Proto byl zpracován nový urbanistický plán. Již tehdy se plánoval obchvat města, velká administrativní budova, pošta, venkovní koupaliště, škola, ale i třeba dálnice z Liberce do Chebu.

       Současně s tím, ale docházelo i k postupnému zatýkání politicky angažovaných osob, antifašistů a bývalých členů SdP. Dvěma židovským obyvatelům se včas podařilo uprchnout do Ameriky, ostatní z Jablonného utekli do jiných měst, kde byli nakonec za Protektorátu Čechy a Morava zatčeni a deportování do některého z vyhlazovacích táborů. Židovské podniky a jedna textilní továrna byly arizovány.

       Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava bylo místním obyvatelstvem většinou vítáno s tím, že se do Čech konečně vrátí řád. Městem pak projížděly vojenské kolony do Prahy a zpět a bylo vidět, že se dostatečně rabovalo. Město muselo být slavnostně vyzdobeno a v poledne musely znít kostelní zvony na znamení vítezství. V dubnu 1939 se ve městě ještě konaly velkolepé oslavy 50. narozenin Adolfa Hitlera a Rudolfa Hesse a pak už jen následovaly samé příkazy a zákazy.

       Dosavadní spolky a podpůrné nadace se museli reorganizovat či úplně zrušit. Veškeré organizace se musely transformovat pod jednu povolenou nacionalistickou strukturu. Omezeny či postupně zrušeny byli i některé církevní svátky jako např. dušičky, Boží Tělo, Velikonoce či Vánoce s oblíbeným zpíváním koled u stromku na náměstí. V kostele se o půlnoční již nezpívala Tichá noc, ale Deutschland či Horst Wessel. Nově bylo naopak zavedeno stavění máje, oslava slunovratu. Ještě před vypuknutím válečného konfliktu byly obyvatelům města zavedeny první potravinové lístky na jídlo, mýdlo, oděvní součástky a uhlí – prý, aby bylo dosaženo spravedlivého rozdělení.

       Vyprávění pokračovalo vyhlášením války a popisem válečných let. Branná povinnost se vztahovala na muže od 20 do 50 let a tak z Jablonného narukovalo 180 mužů. Továrny ve městě postupně přešly na válečnou výrobu. Panoval však nedostatek uhlí i surovin. Dověděli jsme se, že roku 1940 přijelo do města 600 nuceně nasazených dělníků (mezi nimi i Češi), kteří začali stavět tzv. státní byty: dva domy Na Nivách (poblíž Sokolovny) a tři domy na České Vsi v Sadové ulici.

       Navíc roku 1941 zasáhly Evropu silné mrazy a sněhové vánice, a tak teploty dosahovaly i -29°C. Vázla doprava, pošta, byl nedostatek uhlí i potravin. Na pomoc při odklízení sněhu nastoupily i složky SA a 500 mužů (kadetů policejní školy) z Bohosudova. Ve Wehrmachtu bojovalo již necelých 400 mužů z našeho města. Počínaje napadením Sovětského Svazu přicházejí už jen samé smutné zprávy. U kostela byla zřízena provizorní pamětní deska se jmény padlých. Okresní nemocnice byla zrušena a přeměněna na plicní sanatorium pro 60 mužů. Záložní nemocnice byla zřízena v pivovaru pod Lemberkem. Byla nařízena rekvizice kostelních zvonů a tzv. "winterhilfe", kdy se sbíraly peníze, ošacení, rukavice a hlavně lyže pro vojáky na východní frontě.

       Z bombardovaných německých měst přijely do Jablonného transporty dětí, pro které se hledalo náhradní ubytování. Renata zmínila rodinu Metznerů ze Lvové, která poskytla ubytování dvěma dívkám. Poptávka byla i po tzv. Hitlerových místech, což bylo 14 denní ubytování pro vojáky v rekonvalescenci.

       Od roku 1943 již rukovaly i občané 16-65 let a někde i ženy čímž nastal nedostatek pracovních sil. Důsledkem toho bylo i zrušení obecní samosprávy na České Vsi, v Markvarticích a Novém Falkenburku. Obce byly nově připojeny k Německému Jablonnému. Zámek Nový Falkenburk byl zrekvírován státní, kriminální a bezpečnostní policií, ale baron Liebieg mohl část zámku obývat.

       Město Německé Jablonné bylo již na začátku války vybráno pro uchování uměleckých sbírek z ohrožených měst. Do chrámu sv. Vavřince byl např. přemístěn hornický archiv z Jáchymova, onen poklad, který StB hledala v 80 letech. Využit byl i zámek Nový Falkenburk a Lemberk pro úschovu sbírek.

       V posledních měsících války byla situace ve městě nepřehledná a kritická. Příliv uprchlíků (48 000 okres Německé Jablonné), nedostatek uhlí i potravin, projíždějící transporty, zřizování lazaretů v obecních budovách. Stále se přibližující zvuky děl a letadel shazujících bomby na Drážďany. Bombardování Drážďan bylo tak veliké, že bylo možné v noci z okolních kopců pozorovat záři požárů a v následujících dnech i spád spálených papírků a sazí na město.

       Místní obyvatelé tak narychlo začali obnovovat čs. pohraniční opevnění, budovat protiletecké kryty v parcích a podél cest a stavět silniční zátarasy. Budovaly se kryty i ve sklepích pod radnicí, pivovarem, okresním úřadem i v samotných katakombách kostela. Vše bylo označeno šipkami. Seznam padlých či nezvěstných dosáhl již 108 jmen.

       Renata pak pokračovala líčením událostí v květnu 1945. 6. května zahájila Rudá armáda tzv. Pražskou operaci, jejíž součástí mělo být také osvobození Českolipska a Liberecka. Obranu, tohoto, doposud neobsazeného území měla zajišťovat skoro milionová armádní skupina polního maršála F. Schörnera, která však nehodlala ani po vyhlášení kapitulace zůstat na svém místě. Vojáci se co nejrychleji snažili dostat k americkým demarkačním liniím na západě a svého cíle se nechtěli jen tak vzdát. A tak ještě 8. května bombardovala sovětská letadla některá zdejší města, včetně Jablonného, aby pomohla Rudé armádě k rychlejšímu postupu a k zastavení německých jednotek. Naštěstí letecké bomby určené na město, patrně vinou špatné navigace, dopadly jinak, pouze dvě bomby dopadly poblíž již evakuované okresní nemocnice a lemberských sádek.

       Definitivní klid zbraní v Jablonném nastal až 9. května v 0:05. Přesto už 0:30 za plného osvětlení začala městem znovu projíždět Schörnerova armáda, jejíž vojáci cestou odhazovali výzbroj i výstroj. Obchody ve městě zůstaly toho dne zavřené, neboť obchodníci se báli rabování. Na ulicích začal panovat chaos, ulice byli plné zajatců a uprchlíků s ručními vozíky a kufry, ve velkém se pálily spisy a dokumenty, lidé pobíhali sem a tam, auta a povozy zůstávaly stát na cestě, lidé dlouhodobě trpící hladem se vrhali na opuštěné koně i odložené kufry.

       Po Schörnerově armádě přicházejí do města ještě uprchlíci ze Žitavy. Pomoc najdou v provizorním lazaretu hotelu Pošta a v Turnhale (Společenské centrum). S uprchlíky se do města dostává i skupina řádových sester, která rovněž poskytuje potřebným pomoc. V 11:30 přijíždí první ruský tank v doprovodu místních německých antifašistů a partyzánů (patrně ze skupiny Waltro). Radnice byla obsazena a starosta Friedrich Sirach zbaven funkce. Toho dne byl ustanoven Revoluční národní výbor. Městem projížděly další sovětské jednotky kpt. Baranova. Velitelem města se stal mjr. Ševčuk, který měl sídlo komandatury v budově bývalého pivovaru.

Osvobozením města Renata ukončila své vyprávění o ne příliš radostných událostech dějin našeho města. Stejně jako u předchozích bylo i toto doprovázeno obrazovou prezentací a sklidilo zasloužený potlesk.

Za Společnost Jaroslav Slabý a Renata Černá

Společnost přátel historie města v měsíci květnu

       Pravidelná schůzka připadla tentokrát na prvního "zmrzlého muže" Pankráce 12. 5. Ten dostál svému jménu a ráno nás poškádlil teplotami kolem 0°C, ale přes den bylo slunečné a teplé počasí. Zasedací síň zaplnilo 30 posluchačů, kteří dorazili na poslední povídání o Jablonném, které se věnovalo květnovým událostem roku 1945 a následujícím měsícům. Připomněli jsme si tak 80. výročí konce 2. světové války.

       Na úvod jsme minutou ticha uctili památku naší členky a hospodářky Naděždy Pernerové, která nás v dubnu opustila. Všem nám bude chybět a nadále zůstává v našich srdcích. Poté jsme zmínili radostnější událost – kulatiny Ludmily Patrákové (13.5.), která je od počátků naší členkou a po několik let byla aktivní i v radě Společnosti, kde připravila několik akcí a dávala podněty k zajímavým výletům a přednáškám. Popřáli jsme ji především hodně zdraví a optimismu a předali květinu.

       Slova se následně ujala Renata a pokračovala ve svém vyprávění o Jablonném. V jarních měsících roku 1945 vzrůstají s postupem východní fronty v pohraničí obavy o budoucnost. Mobilizuje se domobrana, budují se zátarasy, obnovovalo se opevnění a kryty a drží se protiletecké hlídky, neboť stoupal počet leteckých útoků. Do města i okolí přicházeli uprchlíci před frontou. Ještě počátkem května došlo na mnoha místech k přestřelkám a bojům s ustupující Schörnerovou armádou, která se snažila dostat do americké zóny. V ústupu jí mělo zabránit i letecké bombardování Rudé armády, kterému bylo Jablonné naštěstí ušetřeno (pouze několik bomb), ale nevyhnulo se např. nedaleké Mimoni. Město narychlo opouštěli úředníci i vojáci. Ze Žitavy přichází další várka uprchlíků, která přináší nelibé zprávy o postupující Rudé armádě. Ta překročila hranice večer 8. května u Krompachu a v brzkých ranních hodinách 9. května dorazila do Cvikova, který již "převzala" partyzánská skupina Waltro. V doprovodu partyzánů pokračoval jeden tank do Jablonného, kam dorazil přibližně v půl dvanácté na liduprázdné náměstí. Obyvatelé se raději poschovávali. V průběhu dne dorazily další jednotky od Petrovic. Ze vzpomínek, které Renata zmínila, je patrné, že pro Jablonné to nebyly radostné hodiny. Nastalo rabování (hodiny, šperky, alkohol), ničení majetku a znásilňování. Vojáci nerozlišovali Němky, zajatkyně či uprchlice. Ženy a dívky utíkaly z města a hledaly úkryt, kde se dalo. Řada žen a dívek potupu psychicky neunesla a spáchala sebevraždu. Zmíněna byla i událost na statku v Malém Valtinově, kde rodiče zabili své 4 děti a následně i sebe.

       Dne 11. května dorazil do města kpt. Baranov a velitelem města se stal mjr. Ševčuk. Starosta města Friedrich Sirach zůstal ve městě a podílel se na předávání agendy revolučnímu výboru vytvořeném z řad německých antifašistů. Postupně byl nastolován pořádek. Rabování a znásilňování, které pokračovalo, bylo již trestáno. Následujícího dne se vedení města ujala dočasně zvolená Místní správní komise v čele s Marií Dukátovou. Jejím úkolem byla především evidence obyvatel, inventarizace majetku, domobrana proti rabování, zajištění tlumočníků, obnova dopravy a železnice, informační služby pro místní i uprchlíky, obnova osvětlení, zajištění potravinových lístků a další úkoly spojené s chodem města. Němečtí obyvatelé museli nosit bílé pásky, odevzdat veškeré zbraně a nevycházet po 22 hodině z domů.

       Po ustupující Schörnerově armádě i přibližující se východní frontě zůstalo ve městě mnoho zbraní, střeliva, munice i silničních zátaras, které musely být na rozkaz velitele mjr. Ševčuka uklizeny. Na čištění města byli povoláni němečtí obyvatelé z Jablonného i z nedalekých Kunratic. Úložiště munice bylo v Markvarticích nedaleko Jarischova kříže. Zde také došlo 12. května k výbuchu, který si vyžádal mnoho mrtvých včetně pěti ruských vojáků, několika zcela zničených domů a cca stovku vysklených oken na zámku Lemberk. Druhého dne byli vojáci Rudé armády pohřbeni na místním hřbitově.

       Renata poutavě líčila další dny, kdy městem procházely vojenské jednotky, město i okolí bylo doslova přeplněno vojáky i válečnými zajatci, kterých do města dorazilo na pět tisíc. Noc ze 14. na 15. května se rovněž zařadila mezi nejhorší: rabování, znásilňování, ničení majetku. Do pohraničí byly vyslány i československé jednotky. Společně s nimi přichází i Revoluční gardy (RG) = ozbrojené oddíly vzniklé během květnového povstání a v prvních květnových dnech jako pořádková služba. Jejich příslušníci se velmi často dopouštěli násilí na německém i domácím obyvatelstvu. RG byly rozpuštěny v červnu 1945. Československé jednotky pplk. Sekáče dorazily do města 17. května. Velitelem města byl ustanoven mjr. Josef Rubeš. Čs. armáda se usídlila v budově Měšťanské školy vedle pivovaru, kde se již nacházelo velitelství Rudé armády. Četnictvo sídlilo v loveckém zámečku Pachtů z Rájova a tajná policie na náměstí Míru čp. 151 (bývalá knihovna). Zmínila i postupný vývoj samosprávy a okresního výboru, příchod prvních českých osídlenců. Přečetla vzpomínky Stanislava Patočky či Václava Perly.

       V poslední části se Renata věnovala odsunům německého obyvatelstva z okresu Jablonné, které zpočátku probíhali neorganizovaně a zcela svévolně. První pokyny k vypovězení dorazili až v polovině června. Německé obyvatelstvo dostalo pokyny (co zabalit, soupis majetku, vše ponechat včetně dobytka, nesměli nic předávat sousedům). 17. června se cca 800 Němců dostavilo v 5.00 hodin na shromaždiště, kde proběhla kontrola zavazadel, osobní prohlídka, docházelo ke strhávání prstenů či náušnic. Poté se vydali pěšky směr Mařenice – Horní Světlá – Waltersdorf v doprovodu armády. Nesměli se otáčet, kdo nemohl, musel odhodit zavazadlo, postup byl urychlován bitím a slovními útoky. Kdo padl vysílením, byl ubit či zastřelen. Odsunů proběhlo několik a končili až v polovině roku 1946. Stručně byly zmíněny i jejich osudy po překročení hranic, kdy se ocitli vlastně na cizím území, bez domova, bez ničeho. Nikdo je nechtěl přijmout, spali, kde se dalo, jedli i trávu. Umírali vyčerpáním, hlady i psychickým tlakem. Přečtena byla další vzpomínka od pana učitele Bohumila Urbana, před válkou působil na České škole, který se zde zamiloval a oženil. A zatímco on bydlel v Praze, zůstala v Jablonném jeho tchýně, čekající na odsun.

       Do Jablonného v této době přicházeli i první osídlenci z vnitrozemí i ze Slovenska. Mezi nimi i spousta "zlatokopů", kteří "přijeli s kufrem a odjížděli s vagónem". Řada však zůstala. Z řad německého obyvatelstva mohli zůstat pouze "specialisté". Zmíněn byl např. městský inspektor Heindrich Brabetz, který až do srpna 1945 předával další řádně zvolené Místní správní komisi s předsedou Vilémem Žádníkem ml. agendu města. Odsunut byl až v září, poté co strávil několik týdnů ve Sběrném táboře Kněžice.

       Stesk a touha po domově jej nakonec přivedla k myšlence – založit v roce 1950 v Mnichově Krajanské sdružení Jablonné/Cvikov, které sdružovalo odsunuté obyvatelé tohoto bývalého politického okresu. Cílem spolku bylo společenské a kulturní setkávání, osvětové akce podporující zachování tradic a kontaktů mezi krajany.

       Aby své vyprávění nekončila těmito smutnými a rozporuplnými událostmi promítla na závěr Renata reklamní cedule prvních českých osídlenců – národních správců místních podniků, továren a provozoven. Většina pocházela z vánočního období, čímž Renata symbolicky své celé povídání zakončila. Kdo si vzpomíná na první vyprávění, zahajovala jej Renata rovněž v čase Vánoc. Stejně jako předchozí části i tato byla doprovázena bohatou obrazovou prezentací a sklidila rovněž zasloužený potlesk.

Za Společnost Jaroslav Slabý a Renata Černá

Společnost přátel historie města v měsíci červnu

       V letošním roce si připomínáme 30. výročí od svatořečení Paní Zdislavy z Lemberka. V pondělí 9. června se v 17 hodin sešlo na Dominikánském náměstí 35 účastníků, aby se vydalo na procházku městem k připomínce tohoto výročí. Výkladu se ujala Renata Černá a Jaroslav Slabý. Počasí nám přálo, ale těsně před 17 hodinou se zatáhlo a začaly padat první kapky. Přivítal jsem přítomné a přesunuli jsme se do ambitů dominikánského kláštera.

       V první části ambitu je instalována výstava "V srdci paní Zdislavy", kterou jsme si prohlédli. Obraz Sabiny Kratochvílové nad vstupem do kláštera nám navodil téma Zdislavy jako matky a manželky, stejně jako další obrazy v druhé části ambitu, u kterých jsem přiblížil rodinu Havla a Zdislavy. Pan Havel se zasloužil o rozkvět Jablonného a jeho stopy jsou ve městě patrné dodnes. Ve 40. letech 13. století si nedaleko města buduje své sídlo pojmenované dle erbovního znamení Löwenberg. To byl další cíl naší procházky. Cesta nám naštěstí netrvala příliš dlouho, neboť Lemberk je vymalován zhruba v polovině chodby ambitu. Na vedlejším obraze Havla ve zbroji vyjíždějícího z brány hradu jsem připomněl rodový erb Markvarticů – zlatou lvici v modrém štítu a vysvětlil proč je Zdislava nejčastěji zobrazována s erbem Berků z Dubé (zkřížené ostrve na zlatém štítě). Z Lemberka jsme se vydali ke Zdislavině studánce, jejíž vodu Zdislava dle legendy využívala k léčení. Společně s Renatou jsme stručně připomněli vývoj úcty k paní Zdislavě a legendy s ní spojené. Cestu z Lemberka do Jablonného jsme mohli absolovovat díky expozici o Paní Zdislavě v ambitech kláštera. Na tvorbě expozice se velkou měrou podílela Jana Talafantová, která působila nějaký čas jako kastelánka zámku Lemberk. Zde se seznámila s osobností Zdislavy z Lemberka a našla víru v Boha. Roku 1976 je tajně přijata do dominikánského řádu a přijímá řádové jméno Česlava. V době normalizace vytvořila pro dominikány ilegálně ručně psaný Misál, který iluminovala devatenácti celostránkovými ilustracemi a drobnými malbami iniciál. Prohlédli jsme si i tři celostránkové reprodukce, kde místní poznávali místa zde zobrazená. Sestra Česlava se stále ve svých obrázcích snaží přiblížit rodinu sv. Zdislavy, sv. Dominika i další svaté.

       Ve stručnosti jsem přiblížil dějiny kláštera i kostela sv. Vavřince a vydali jsme se ven, kde mezitím přestalo pršet. Na mé povídání v ambitech navázala Renata, která se zaměřila na historii školství v našem městě. Dominikánský klášter byl po druhé světové válce využíván jako škola, družina i jídelna, kterou mnozí z účastníků pamatují. Od kláštera jsme se vydali Školní ulicí, kde Renata pokračovala v historii školství. Po druhé světové válce s příchodem českých osídlenců stoupal i počet dětí a nastal nedostatek prostor. Pro výuku byly využity i prostory současného městského úřadu. Tím jsme poněkud poskočili v čase, ale po pár krocích jsme se u bývalé fary (čp. 12, dnešní správa CHKO Lužické hory) opět vrátili do minulosti, neboť právě zde na faře vyučovali místní faráři. Vyučovalo se i v protější budově čp. 11, kterou rovněž mnozí z přítomných pamatují. Renata nám však sdělila, že historie této budovy jako školy je mnohem starší. Udělali jsme pár kroků k další dominantě našeho města: vyhlídková věž, škola, starý pivovar, kostel Narození Panny Marie, kostel sv. Kříže. Objekt čp. 10 má vskutku velmi dlouhou a bohatou historii, která začíná u Havla z Lemberka, který nechává ve městě vystavět monumentální farní kostel sv. Kříže, který patřil k nejdůležitějším stavbám ve městě. Kostel byl poničen během husitských válek a po opravách 8. září 1457 zasvěcen Narození Panny Marie, které nesl až do svého zániku v 18. století. V červnu 1758 byl kostel zasažen bleskem a silně poničen. Majitel panství František Josef Pachta hrabě z Rájova vtiskl v letech 1781-1785 kostelu barokní podobu pod vedením architekta Filipa Hegera. Historie kostela se přestává psát 11. května 1788, kdy Jablonné zachvátil zničující požár, kterému za oběť padlo 160 (ze 170 domů) a farní kostel byl rovněž poničen. Po zrušení dominikánského řádu byla farnost přenesena ke sv. Vavřinci a objekt zůstal ruinou až do roku 1863, kdy jej zakupuje právovárečné měšťanstvo a zřizuje zde pivovar. Pivo se zde vařilo do roku 1926, ale pivovaru sloužil až do roku 1933. Po válce byl objekt využíván jako škola až do roku 1973, kdy byla otevřena nová školní budova v Markvarticích. V roce 2002 byla rekonstruována věž kostela a následujícího roku otevřena jako vyhlídková s jedinečnými pohledy na město i Lužické hory.

       V závěru jsem ve stručnosti zmínil historii městského opevnění a nedaleké Dolní (Pražské) brány. Čas však neúprosně letěl, a když věžní hodiny odbíjeli 19 hodinu, upustili jsme od dalšího putování. Poděkovali jsme všem účastníkům za úspěšné absolvování této procházky a v případě zájmu můžeme v procházkách pokračovat.

Společnost přátel historie města přeje příjemné prožití prázdninových měsíců a uvidíme se v pondělí 8. září na pravidelné schůzce.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci září

       Doba letních prázdnin utekla jako voda a máme tu opět září. Pravidelná schůzka připadla na pondělí 8. 9. V plánu byla přednáška Mgr. Martina Aschenbrennera Ferdinand I. Dobrotivý. Z důvodu úrazu se však přednášející omluvil a musel se řešit náhradní program. Úkolu jsem se ujal sám a navázal na červnovou procházku městem, která se věnovala především paní Zdislavě a díky Renatě Černé i vývoji školství v našem městě.

       V pondělí zaplnilo zasedací síň MěÚ celkem 22 posluchačů, které jsem přivítal a omluvil našeho přednášejícího. Technika trochu zazlobila a nepodařilo se načíst flash disk s prezentací. Ani přivolaná pomoc prezentaci nespustila. Naštěstí jsem preventivně přivezl i notebook, kde jsem měl prezentaci uloženou a rychle se vše propojilo. S mírným zpožděním jsem přednášku zahájil. V krátkosti jsem prošel dějiny města a zaměřil se na významné mezníky v jeho historii. Jablonné bylo založeno na důležité zemské stezce z Prahy do Lužice a v počátcích je spojeno s Havlem z Lemberka a jeho manželkou Zdislavou. V prezentaci jsem ukázal průběh obchodních stezek, první písemnou zmínku o městě z 22. února 1249 i rekonstrukci hradu Lemberk, kterou vytvořil Jan Rucz. Dále jsem zmínil proměnu osady na město výstavbou farního kostela, kláštera dominikánů s klášterním kostelem, městského opevnění a jeho dvou bran. Záběr rekonstrukce Dolní (Pražské brány) byl použit z publikace "Stabilizace a konzervace torza Dolní brány opevnění města Jablonného v Podještědí 2022-2023". Význam obchodní stezky si uvědomoval i císař Karel IV., který k její ochraně vybudoval dva strážní hrady: Karlsfried a Starý Falkenburk. Na obrázku jsem ukázal i nejstarší listinu z roku 1364, která je uložena v archivu v České Lípě. Koncem 14. století přechází Jablonné do držení Berků z Dubé, kteří jej s malými přestávkami vlastní až do roku 1706. Připomněl jsem neklidné a bouřlivé období husitských válek i neméně klidné období po jejich skončení, kdy probíhají války Vartenberků s lužickým Šestiměstím. Klid přineslo až 16. století a Jablonné prosperuje. Získává privilegia, v místě bývalé tvrze Krotenful si Berkové staví roku 1554 zámek Nový Falkneburk a měšťané budují roku 1565 špitální kapli sv. Volfganga. Toto století však přináší i náboženské spory s šířícím se luteránstvím. Mezi zdejšími luterskými pastory vynikal Martin Tektander, který zde působil v letech 1580-1601. Jeho syn Jiří se účastnil jako tajemník poselstva, které vyslal roku 1602 císař Rudolf II. k perskému šáhovi. O této cestě byl vydán cestopis, jehož titulní list z roku 1608 jsem posluchačům prezentoval. Klidnější období vystřídalo těžké za vlády manželů Házlovských, kteří získali část Jablonného. Nová vrchnost poddané krutě utiskovala, až vypukla dvě povstání. Spory musel řešit až císař Rudolf II. Jablonné se opět spojuje v jedno panství roku 1623 za Jindřicha Volfa Berky z Dubé. V době pobělohorské se neúčastnil protihabsburského odboje a zastával různé dvorské úřady. Roku 1640 byl povýšen do hraběcího stavu a jeho majetky nebyly postiženy konfiskací. Jablonné však válečných událostí nebylo ušetřeno a trpělo průtahy vojsk. Po skončení války zůstaly jen polo vylidněné vesnice. Zmíněno bylo i nevolnické povstání roku 1680 i morová epidemie, která zachvátila celé Čechy. Jako symbol díkůvzdání byl na náměstí vztyčen roku 1686 morový sloup, který dominuje náměstí dodnes. Významným mezníkem v dějinách byl rok 1699, kdy František Antonín hrabě Berka z Dubé, nechal vystavět monumentální chrám sv. Vavřince. Ve vyprávění jsem pokračoval rodem Pachtů z Rájova, za nichž město dále prosperovalo. Pachtové roku 1729 dokončují stavbu chrámu sv. Vavřince a v Jablonném si staví menší rokokový lovecký zámeček. V roce 1737 byla mezi Jablonným a Žitavou zřízena jízdní pošta. Pro ní byla roku 1751 otevřena poštovní stanice právě v pachtovném loveckém zámečku. Slibný rozvoj přerušily války o Habsburské dědictví. Za sedmileté války se Jablonné stalo i bojištěm. Po bitvě u Kolína se ve městě opevnil 14. července 1757 oddíl Prusů a po dva dny odolával obléhání habsburskou armádou. Tuto událost jsem připomněl dvěma obrazy ze sbírek VMG v České Lípě. Nové zachycení obléhání města je možno vidět ve vstupní chodbě MěÚ. Největší pohromou pro město byl ničivý požár 11. května 1788, během něhož lehlo popelem 160 (ze 170) domů.

       V 19. století sužovaly Evropu napoleonské války a roku 1813 zasáhla válka i severní Čechy. Jablonné osobně navštívil 19. srpna 1813 i sám Napoleon, jehož návštěvu jsem rovněž stručně nastínil. Vzpomínkou na jeho návštěvu je židle, na které cestou do Jablonného seděl, vystavená v regionální expozici VMG v České Lípě. Válečné škody se podařilo brzy zacelit díky textilní výrobě, které se ve městě značně rozšířila. Roku 1823 je v Kitlově přádelně bavlny v Markvarticích uveden do provozu jeden z prvních parních strojů.

       Rok 1848 přináší velké změny. Po zrušení roboty a poddanství přestala být panství správními jednotkami. Jako nové správní obvody vznikají okresy. Z bývalých panství Lemberk a Jablonné a ze cvikovské části panství Zákupy vzniká okres Jablonné. Město se tak stalo sídlem okresního hejtmanství, okresního soudu, berního úřadu a notářství. Rozvíjející se průmysl přinesl i modernizaci dopravy a 16. září 1900 přijíždí do Jablonného první vlak. Vyprávění jsem ukončil 1. sv. válkou, která se města dotkla zbudováním zajateckého tábora. Tyto i další události přiblížila na svých povídání začátkem roku Renata Černá.

       Po tomto stručném seznámení s dějinami města jsme se po necelé hodině odebrali ven na procházku městem. Na náměstí jsem zmínil morový sloup a některé významné domy. Místní vzpomínali, co se v tom či onom domě nacházelo. Jak se náměstí proměňovalo, jsem dokládal fotografiemi z knihy Renaty Černé "Jablonné v Podještědí na starých pohlednicích", kterou jsem měl s sebou. Velký ohlas měly fotografie z filmu "Rodinné trampoty oficiála Tříšky", který se v Jablonném natáčel roku 1949. Z náměstí jsme pokračovali ulicí Zdislavy z Lemberka a na fotografiích z výše jmenované knihy jsem dokládal proměny této ulice. Místní opět vzpomínali, kde byl který obchod či kdo kde bydlel. Vzpomínalo se na bývalou lékárnu, obchůdek paní Čížové, prodejnu obuvi paní Přibáňové a další. Po hodinovém putování jsme procházku zakončili u loveckého zámečku Pachtů z Rájova.

Všem účastníkům děkuji za zvládnutí.

Tematická exkurze Horní Branná a Jilemnice

       V sobotu 20. září se uskutečnila tematická exkurze Za krásami Libereckého kraje, která tentokrát směřovala do Podkrkonoší. Poslední letní víkend nám připravil, po období dešťů, krásné slunečné počasí. V půl osmé vyrazil ze zastávky Zdislavy z Lemberka autobus směr Liberec, kde nastoupili další účastníci exkurze. Celkem 39 účastníků směřovalo k prvnímu cíli. Cestou nás naše průvodkyně PaedDr. Jaroslava Šiftová seznámila s historií obou obcí i rodem Harrachů, který je s oběma cíli spojený. Krátce po 9 hodině jsme dorazili do Horní Branné, kde jsme se rozdělili na dvě části. První část, v doprovodu místostarosty Tibora Hájka, se vypravila na prohlídku Harrachovské hrobky sv. Kříže. Cestou jsme byli upozorněni na kostel sv. Mikuláše a harrachovský špitál. Druhá část zůstala u zámku, kde je provedla Dr. Šiftová. V zámku se nachází národopisná expozice Život pod horami a Památník Jana Amose Komenského. Zhruba po hodině se obě skupiny prostřídaly. Krátká pauza byla využita k prohlídce obce. Po 11 hodině jsme nasedli do autobusu a vydali se směr Jilemnice. Zde jsme měli objednaná místa v restauraci U stadionu na oběd. Ve 13:15 jsme se posilněni a odpočati sešli na náměstí, kde jsme se seznámili s historií Jilemnice a zajímavostmi zdejšího náměstí: radnice, kašna, městská spořitelna arch. Jana Vejrycha, sousoší P. Marie, sv. Barbory a sv. Máří Magdaleny či sousoší sv. Kříže, sv. Vavřince a sv. Jana Nepomuckého. Následovala procházka městem s řadou zajímavých objektů, z nichž vynikají stavby architekta Jana Vejrycha. V zámeckém parku jsme se stručně seznámili s historií zámku i parku. Ve zdejším zámku je umístěno Krkonošské muzeum. Díky vstřícnosti zaměstnanců muzea jsme měli možnost vidět pohyblivý Metelkův betlém, který nás všechny ohromil. Navštívili jsme expozici věnovanou rodu Harrachů a někteří si prošli i expozici věnovanou rodákovi z Jilemnicka krajináři Františku Kavánovi. Po prohlídce zámku jsme parkem prošli do budovy pivovaru, kde se nachází expozice Bílou stopou, mapující historii českého lyžařství do roku 1938. V 16 hodin jsme byli očekáváni v kostele sv. Vavřince a prohlédli si jeho skvostný interiér. Následovala další krátká procházka Jilemnicí k tzv. Zvědavé uličce, odkud jsme se přesunuli k autobusu a po 17 hodině se vydali plni nových poznatků zpět k domovu.

       Touto cestou bychom rádi poděkovali Městu Jablonné v Podještědí a panu Jindřichu Drábovi ml., díky kterým se mohla tato exkurze uskutečnit. Dík zaslouží i pan řidič, který nás bezpečně odvezl tam i zpět. Hlavní dík patří však naší průvodkyni Jaroslavě Šiftové, která celou exkurzi vedla a také všem účastníkům za její zvládnutí.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci říjnu

       Pravidelná schůzka se uskutečnila v pondělí 13. října. V 17 hodin jsem přivítal 29 posluchačů a rovněž i naši přednášející Jaroslavu Šiftovou. Jménem všech jsem poděkoval za nedávnou exkurzi a předal jí slovo. Milým překvapením bylo, že slovo předala Hance Janďurové, která mi jménem Společnosti popřála k mému životnímu jubileu. Poděkoval jsem za přání a připomněl, že uplynulo již čtvrt století od doby, kdy tehdejší kronikář Václav Flegl přišel s myšlenkou založit v Jablonném historický spolek. Společně s místostarostou Václavem Kozlíkem a mnou byl tento nápad tlumočen na Radě města a v dubnu 2020 došlo k založení Společnosti přátel historie města Jablonného v Podještědí. Připomínka tohoto jubilea je plánována na prosinec.

       Na tuto schůzku si "naše Jára" připravila zajímavé téma Habsburkové a hobby jejich doby. Jméno rodu všichni znají. Mnozí si vybaví některá jména díky jejich diplomatických či vojenským činům, církevní kariéře či specifickými osobnostními rysy. Přednáška se zaměřila na záliby a koníčky vybraných členů rodu v průběhu staletí. V úvodu jsme se zaměřili na rytířství a vojenství. Ač takřka všichni arcivévodové povinně sloužili v armádě, pro některé se vojenská kariéra stala opravdovou zálibou. Další zálibou bylo cestování, zbožní Habsburkové putovali do Svaté země, navštěvovali poutní místa či za poznáním do různých částí světa nebo dokonce i kolem světa. S poznávacími cestami souvisí i další záliby: lov a zájem o přírodu a přírodní vědy. Podle tradice se měl každý z arcivévodů vyučit některému řemeslu, ale doloženo to máme jen u několika členů rodu. Pro některé se však řemeslo stalo opravdovou zálibou. Všem zájmům a zálibám dominuje láska k umění, Milovali především hudbu a divadlo a mnozí hráli na hudební nástroje, zpívali či tančili. Najdeme však i řadu výtvarníků a literátů. V těsném závěsu stojí i sběratelská vášeň. Sbíralo se vše: knihy, gobelíny, umělecké sbírky, zbraně, hudební nástroje, klenoty, přírodniny, trofeje, relikvie, technické modely, předměty lidového umění či kuriozity. Mnohé sbírky se staly základy moderních knihoven, galerií či muzeí. Mezi členy rodu najdeme techniky, vynálezce, podnikatele, ale také sportovce. Šlo především o jízdu na koni, která se pro některé stala přímo vášní. Uveďme např. císařovnu Alžbětu (Sissi), která se řadila mezi nejlepší jezdkyně. Dále to byla horská turistika, míčové hry (pelota, tenis), horolezectví, bruslení, automobilismus, lyžování nebo cyklistika.

       Jaroslava Šiftová byla tak laskavá, že přednášku shrnula a s jejím svolením otiskujeme pro připomenutí pod článkem. Při poutavém vyprávění, kde jsme všichni s velkým zájmem poslouchali každé slovo, každou zajímavost, čas velmi rychle utíkal. Po hodince a půl jsme se potleskem poděkovali za výtečnou přednášku obohacenou bohatou obrazovou prezentací a neradi jsme se rozcházeli domů.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v měsíci listopadu

       Měsíc utekl jako voda a opět jsme se sešli v zasedací místnosti MěÚ v Jablonném na naši pravidelné schůzce. Z důvodu nemoci přednášejícího Jana Rucze byla připravena náhradní přednáška. Přivítali jsme mezi námi oblíbenou Dr. Jaroslavu Šiftovou. Ta navázala na svou říjnovou přednášku neméně zajímavým tématem Habsburští rebelové.

       V úvodu tlumočila "naše Jára" pozdrav od naší členky Ludmily Opltové, který jsme opětovali a rovněž pozdravovali s přáním hodně zdravíčka. Poté se již věnovala "černým ovcím" Habsburského rodu. Všichni členové byli vychováváni k víře, poslušnosti a službě vlasti. Našla se však řada členů, kterým tento způsob nevyhovoval a skrytě i otevřeně se bouřili. Vyprávění začala Janem Parricidou, který nebyl rodem přijat a své postavení "vyřešil" vraždou svého strýce. Pokračovalo se dalšími členy (Fridrich IV, Zikmund, Albrecht II., Ladislav Pohrobek,….) a zmíněna byla i vnučka císaře Albrechta I. Kateřina.

       Druhá část se věnovala dětem Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského, kde vynikal především Josef II. ostře se vymezující proti matce i ostatním sourozencům. Pozadu nezůstávali ani dcery. Zmíněny byly např. Marie Amálie, Marie Karolína či Marie Antonie. Společenské, ideové a politické změny v 19. století se hojně projevily i v panujícím rodu. Řada členů chtěla žít běžným životem, mnohým vadily dynasticky rovnorodé sňatky a jiným povinná služba v armádě. Zaměřili jsme se na rodinu císaře Františka Josefa I. Jediný syn Rudolf otevřeně kritizoval armádu, pohrdal šlechtou i církví a anonymně působil jako žurnalista v liberálním tisku. Roku 1889 spáchal s milenkou sebevraždu. Neméně zajímavý život měla i Rudolfova jediná dcera Alžběta Marie. Ani císařovy bratry bychom nemohli řadit k elitám, zvláště nejmladšího Ludvíka Viktora. Kritickým přístupem k vládnoucímu Františkovi Josefovi se netajil jeho synovec František Ferdinand d´Este, který si vyvzdoroval nerovnorodý sňatek s milovanou Žofií Chotkovou. Pro svou lásku dokonce opustil rodinný dům Ferdinand Karel, který poté přijal občanské jméno Burg. Výtečníkem byl i Otto František, řečený "Krásný Otto" jehož výstřelky a skandály přiváděly strýce Františka Josefa k šílenství a řešil je i rakouský parlament.

       Poslední část přednášky se věnovala toskánské linii rodu, ze které pocházela také řada "rebelů". Ať již to bylo kvůli lásce Jan, Jindřich Waideck, Jan Salvátor Orth či nevázaným milostným životem Leopold Ferdinand Salvátor. Při poutavém vyprávění doplněném o bohatou obrazovou prezentaci čas doslova letěl jako voda. Ani jsme se nenadáli a hodina a půl byla pryč. Po zaslouženém potlesku padlo ještě několik dotazů a plni nových dojmů se všech 35 posluchačů rozcházelo do svých domovů. Dr. Šiftová připravila i krátké shrnutí své přednášky, které si můžete přečíst pod článkem.

Za Společnost Jaroslav Slabý

Společnost přátel historie města v prosinci

       Tradiční výroční členská schůzka připadla na pondělí 8. prosince. Na 31 členů čekala vyzdobená zasedací síň. O výzdobu se postarala Hana Janďurová, Libuše Ivanová a jejich tým. Přivítali jsme mezi námi i městskou radu v čele se starostou Jiřím Rýdlem. V letošním roce oslavila naše Společnost 25 let své existence a připomínka tohoto výročí byla naplánována na tuto schůzku. Toto půlkulaté jubileum mě postavilo před velmi nelehký úkol. Představit a připomenout naši bohatou činnost a současně posluchače neuspat či neunudit k smrti. Vždyť za těch 25 let jsme uskutečnili 304 akcí. Připravil jsem tedy stručné shrnutí, které jsem doprovodil bohatou obrazovou prezentací. Limit jsem si stanovil na hodinu, do které se mi podařilo vejít, a ještě několik minut zbývalo. Po mé zprávě o pětadvacetileté činnosti přednesla Hana Janďurová zprávu o hospodaření. Slova díků vyslovili i členové rady města. Jako poděkování za naši činnost jsme obdrželi stolní kalendáře na rok 2026 s historickými pohlednicemi.

       Rada Společnosti připravila již program na rok 2026, kteří přítomní obdrželi. Podařilo se sehnat i nové tváře a věříme, že připravené akce budou zajímavé a přilákají i nové posluchače do našich řad. Následovala tradiční nadílka. Dárečků se sešlo opět velké množství a tak se Lenka Nováková a Jaroslav Slabý v roli Ježíšků měli co ohánět. Při rozbalování dárků a občerstvení čas krásně plynul a ani jsme se nenadáli a po sedmé hodině se neradi rozcházeli do svých domovů.

Společnost přátel historie města – 25 let

       Roku 1998 se tehdejší kronikář Václav Flegl seznámil prostřednictvím PhDr. Františka Vydry, kronikářem a ředitelem městského muzea v Chrastavě, s činností Společnosti přátel historie města Chrastavy. Začala spolupráce nejen mezi kronikáři, ale rodila se i myšlenka založit obdobnou Společnost i v Jablonném. Úspěšné oslavy 750. výročí od první písemné zmínky o městě v roce 1999 tuto myšlenku jen utvrdily. V lednu 2020 se tříčlenný tým ve složení Václav Flegl, Václav Kozlík a Jaroslav Slabý vypravil do Chrastavy, kde jsme se podrobně seznámily s činností a organizací SPHM Chrastava. Získaly jsme i stanovy, které se následně upravily na poměry v Jablonném. Stanovy a plán založit Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí byl 8. března 2020 předložen Radě města 2020. Radním se tento záměr zalíbil a přislíbili plnou podporu. Byly nám poskytnuty prostory pro pořádání schůzek a dokonce i vývěsní skříňka v ulici Zdislavy z Lemberka. Tříčlenný tým byl záhy doplněn: Renata Černá, Pavel Marhold, Miroslav Kolomazník, Slavomír Kršňák, Jaroslav Oplt a Lubomír Starosta. Na první schůzce 10. dubna 2020 v 15 hodin byla založena Společnost přátel historie města Jablonného v Podještědí. Byla zvolena rada v čele s Jaroslavem Slabý a členy Renatou Černou, Václavem Fleglem, Václavem Kozlíkem a Jaroslavem Opltem. Vzpomínám si, jak pan Flegl vtipně poznamenal, že poměr Václavů a Jaroslavů je vyrovnán.

       Jménem celé Společnosti jsem poděkoval Městu Jablonné v Podještědí za stálou podporu, kterou nám celých 25 let poskytuje a bez níž bychom nemohli tak úspěšně fungovat. Velký dík tedy náleží všem městským radám, které zasedali pod vedením starostů: Jan Kvapil, Vlasta Dozorcová, Petr Sadílek a Jiří Rýdl. Datum výroční schůzky připadl i na datum narozenin pana starosty popřála mu Hana Janďurová za celou Společnost a předala drobný dárek.

       Dále jsem připomněl ty, kteří s námi již toto jubileum nemohou oslavit. Jsou to předně oba zakládající členové Václav Flegl a Václav Kozlík. Nezapomenutelnou osobností Společnosti byl Jaroslav Oplt, který se roku 2003 ujal vedení a vynikajícím způsobem vedl Společnost až do roku 2015, kdy se ze zdravotních důvodů předsednictví vzdal. Nadále však pomáhal v činnost z titulu čestného předsedy až do svého odchodu před pěti lety. Dlouholetou členkou Rady Společnosti a její účetní byla Dania Nosková. Stála u všech akcí, pomáhala na výstavách, uspořádala přednášku o krajkách, kde předvedla ukázku paličkování. Mnozí si vybaví i chuť medovníků a dortů, které připravila k 10. výročí. Její nástupkyní se stala Naďa Pernerová, které byla velmi aktivní, připravovala program, zajišťovala přihlášky na zájezdy, dozory na výstavách, kde sama trávila nespočet hodin. Přípravy výstav, výročních schůzek jsme si bez ní nedovedli představit.

       Abecedně i další členové Společnosti: Irena Baťková, Oldřich Bažant, Julie Braunová, Mariana Bukovjanová, Irena Drahošová, Jitka Felklová, Jaroslava Fleglová, Milena Hejlková, Eva Javorková, Jana Jindřichová, Eva Kopřivová, Miroslava Koubková. Hana Kováčová, Marta Kovaříková, Pavel Marhold, Marta Markalousová, Miroslav Nosek, Dušan Patrák, Lubomír Starosta, Anna Šandová, Antonie Šofrová, Zdena Štěpánková, Josef Vaníček a Jarmila Wiedermannová.

       Musím zmínit i historika českolipského muzea Ladislava Smejkala, který nám byl v počátcích nápomocen nejen radou, ale přednesl i 10 přednášek, třikrát připravil tematickou exkurzi a stál i za několika výstavami. Za jeho činnost bylo panu Smejkalovi uděleno čestné členství, kterého si velmi vážil a rád se účastnil našich akcí a výročních schůzek.

       Cílem Společnosti bylo a zůstává rozvíjet úctu ke kulturně-historickému odkazu našeho města. K dosažení tohoto cíle bylo stanoveno pořádat pro širokou veřejnost různé přednášky, besedy, výstavy, vycházky a zájezdy. V průběhu let prošla Společnost, jako většina organizací, určitými změnami, jak ve složení členské základny, tak ve složení rady Společnosti. V letech 2002-2003 došlo k mírné stagnaci v činnosti, ale šlo jen o krátkodobou stagnaci a od té doby jsou naše setkávání pravidelná. Termín byl stanoven na druhé pondělí v měsíci s výjimkou prázdninových měsíců.

       Zpočátku se nedělal rozdíl mezi členy a nečleny. Vítán byl každý zájemce, který se chtěl dovědět něco z dějin města. Akce byly zaměřeny na besedy a přednášky, které připravovali členové rady. Úspěch zaznamenaly i komentované vycházky po městě a okolí. Postupně se program rozšiřoval, zvali se lektoři, začalo se s výlety a zájezdy a pořádaly se výstavy. V roce 2007 došlo ke změnám stanov a organizace Společnosti. Byl stanoven roční příspěvek ve výši 100,- Kč a došlo k registraci členů. Tím jsme se však neuzavřeli a na akcích je vítán každý zájemce.

       Během doby našeho trvání jsme se scházeli na nejrůznějších místech. Nejčastěji jsme využívali zasedací síň MěÚ (před rekonstrukcí) a zámeček Pachtů z Rájova. Scházeli jsme se však i na dalších místech: Klub důchodců a knihovna v Máchově ulici (již neexistující), Dům s pečovatelskou službou, Základní umělecká škola v Máchově ulici, ZŠ praktická a ZŠ speciální v Komenského ulici, Společenské centrum, vlakové nádraží a tamní restaurace, hasičská stanice, restaurace Český lev či penzion Venezia manželů Jarkovských. Nyní opět zasedáme ve zrekonstruované zasedací síni MěÚ a několikrát byla využita i obřadní síň.

       Základ naší práce tvoří přednášky a besedy. Zpočátku jsme se omezovali pouze na město a okolí, ale postupně přecházíme i na obecnější historicko-společenský ráz. Procházíme všemi historickými obdobími a slohy. Připomínáme si historická výročí, osobnosti, šlechtické rody či historické vědy. Neopomíjíme ani etnografická a církevní témata. Historii tak pojímáme ze širšího úhlu a rozšiřujeme si naše obzory. Věnujeme se také přírodovědným, krajinářským, geografickým či cestovatelským tématům. Tím si rozšiřujeme obzory a historii vnímáme i ze širšího úhlu. Za dobu našeho trvání se uskutečnilo 180 přednášek a besed. Přednášející byli v počátcích členové rady: Václav Flegl, Renata Černá, Václav kozlík, Jaroslav Oplt a Jaroslav Slabý. V samých začátcích se na schůzkách probíralo i více témat najednou. Teprve později připadlo jedno téma na jednu přednášku. Od roku 2003 se již do přednášek zapojili i další členové Společnosti nebo jsme si přednášející i zvali. V několika případech jsme se spojili s městskou knihovnou, kde pro nás Dana Zpěváková zajistila několik zajímavých přednášek. Celkem nám přednášelo 56 osob a z toho někteří i opakovaně.

       Stejné oblibě jako přednášky se těšily i vycházky po našem městě, prohlídky jednotlivých památek či procházky do spádových obcí. Uskutečnilo se jich celkem 35. Průvodcovské starosti na sebe převzali téměř ve všech případech členové Rady Společnosti. V rámci těchto prohlídek jsme si několikrát prošli městem, navštívili dominikánský klášter, baziliku minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy včetně jejího podzemí, zámek Nový Falkenburk (před i po rekonstrukci), Křížový kostel na České Vsi, vystoupali jsme na vyhlídkovou věž, vydali se na tzv. Ukrajinský hřbitov a zámek Lemberk. V blízkosti Lemberka jsme navštívili i lesní hřbitov. Neopomněli jsme ani spádové obce: Petrovice a Kněžice, Janovice, Velký a Malý Valtinov, Heřmanice, Lvová, Postřelná a Rynoltice. Velmi netradiční "procházku" jsme podnikly 17. září 2006, kdy jsme byli pozváni na oslavy 750. let Ojbína. Nezůstali jsme však v roli diváků, ale Společnost byla zapojena do historického průvodu. Ten se shromažďoval daleko za Ojbínem a putoval několikakilometrovou trasou. Naše členky napekly na 500 koláčků, které rozdávaly přihlížejícím divákům.

       Ve své činnosti jsme se neomezily pouze na okolí města, ale vydávali se i do vzdálenějších míst. Díky finanční podpoře Města či sponzorů: firma SIKR Heřmanice a Jindřich Dráb ml. Jsme mohli uskutečňovat i autobusové zájezdy do vzdálenějších míst. Podnikali jsme i komornější výlety hromadnou dopravou či auty. Organizaci a přípravu měla na starosti většinou rada Společnosti. Na několika zájezdech se podílel Ladislav Smejkal a v poslední době pořádáme zájezdy pod vedením Jaroslavy Šiftové. Těchto akcí jsme podnikli celkem 41.

       Mezi další aktivity Společnosti patří i pořádání výstav. Výstavy se uskutečnily na SZ Lemberk, v bývalém informačním centru, v sále společenského centra a nejčastěji v prostorách Loveckého zámečku Pachtů z Rájova. Dosud se jich připravilo 17. Především zásluhou Hany Janďurové, jejich organizačních schopností a nadšení, se z výstav staly TOP akce Společnosti. Výstavy byly vždy ojedinělé a unikátní. Dokázala zorganizovat týmy lidí (Šikovné ruce si vyžádali 60ti členný tým) a desítky a stovky hodin věnovat přípravám, realizaci i následné likvidaci. Pravou rukou jí byla Naďa Pernerová, která vždy ochotně pomáhala a zajišťovala dozory. Desítky hodin dozorovala i sama. Hlavní aranžérkou byla Libuše Ivanová, která výstavám vtiskla půvabné kouzlo. S výstavami pomáhali členové a příznivci Společnosti, školská zařízení, technické služby města, členové Paklisport klubu, automodelářského klubu a řada dalších. Všem co se na výstavách podíleli, náleží velký dík.

       Od roku 2003 se v prosinci scházíme na předvánočním posezení. První se uskutečnilo v restauraci U Lva na náměstí, další poté v restauraci Venezia manželů Jarkovských, několikrát jsme se sešli ve Společenském centru a nyní využíváme zasedací síň MěÚ. Posezení jsme časem změnili na výroční členské schůze, kde hodnotíme uplynulý rok. Už si nevzpomenu, kdy jsme tyto schůzky obohatili o nadílku dárků. S přípravou nadílky máme spojenu paní Ludmilu Patrákovou a Stanislavu Sovovou. Role Ježíšku zastávali Jaroslav Blecha, Lenka Nováková, Tereza Nováková, Jaroslav Oplt, Naďa Pernerová a Jaroslav Slabý.

       V roce 2015 přišel nápad paní Šárky Šúchalové ozdobit kašnu na náměstí adventním věncem. O nápadu se dověděla Hana Janďurová a začala konat. Zapojena byla Společnost, Město, římskokatolická farnost a o první adventní neděli 29. listopadu 2015 se uskutečnilo první požehnání věnce a zapálení první svíce. Následující neděle se zapalují další svíce. Z této akce se již stala tradice a letošního roku se věnec žehnal již pojedenácté.

       Na závěr bych rád poděkoval všem členům a příznivcům Společnosti, kteří navštěvují naše akce, zapojují se do jejich příprav, pomáhají s přípravami, dozorem a likvidací výstav a pomáhají i na dalších akcích. Jde o velké množství lidí a není v mých silách zde všechny vyjmenovat, aniž bych na někoho nezapomněl.

       Velký dík patří Haně Janďurové, která stojí za přípravami a organizací všech akcí. Poděkování zaslouží všichni přednášející, z nichž dominuje Jaroslava Šiftová.

Všem přeji do dalšího roku především hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

Za Společnost Jaroslav Slabý